Vanilková dýmka

Je krásné, jak se mi písmena čerstvě zrozená na papíře ztrácí v houfu stříbrných rybiček. Dýmka u mých nohou je korálem, zeleně blikavým ve světle na hladině vysoko nad mou hlavou. Rybky mizí ve tmě toho světla. Nohy a záda mi hladí řasy, dlouhé, hebké, červené a oranžové a něco mezi tím a kolem hlavy houpavě poskakují ráčci a starý, šedý mořský koník. Jsem mořská pana, s podobou podle srdce námořníků. Můžu být chobotnicí plazící se smrtonosně po kamení, stejně jako kráska s vlasy, poletující stejně jako jiskřičky hvězd co spadly do vody aby splnili tvé přání.
Téhle volnosti se nic nevyrovná.

mít tohle doma, čajový koutek a dýmku a přemnoho chutí v čajových mističkách a konvičky všech tvarů a obrazů co doplňují harmonii snění. A tisícero vůní.. Bylo by to vůbec takhle krásné? Místo kam zvát přátele za levnější cenu, ale ta krása by se ztratila ve šramotu domova. Tichý kout by se změnil v rušno. Proto miluji čajovnu. Vzácné místo které není domovem ale návštěvou, tančící výjimečností nevšední cinkání rolniček ve vlasech spletených do dreadů vždycky zní jinak. Místo ticha, v hluku cizích tváří s cizími příběhy, s knihou a světem spisovatele. Kouř s úst se dál mění v hejna stříbrných rybek. Čaj svlažuje krk. Meruňka. Meruňka.
Krátká návštěva mého RÁJe
v posvátné intimnosti
nic nemůže rušit.