RÁJ

Kolem nás, v nás, s námi, námi jsou čtyři světy. Jedním je Nebe, druhým Ráj, třetím Peklo a čtvrtý je Slepota Světa.

Nikdy jsem nežila dlouho ve Slepotě Světa. Je to svět které mu nerozumím stejně jako nerozumím lidem kteří v ní žijí. žití ve Slepotě, je velmi jednoduché. Je jednoduché, protože neobsahuje smysl života. Lidé vstanou, nazí, životaplní, s očima dokořán. Natolik se leknou světla a barev, že nasadí brýle Slepoty Světa. Brýle Slepoty Světa vypadají jako velký korzet z tříštivého skla. Zapne se kolem hrudi a upevní železným řetězem kolem krku a ramenou.
Ve Slepotě Světa žijí pouze lidé. Obsahuje předměty, jídlo, oblohu s počasím. Ale nikdo z lidí ve Slepotě Světa, není schopen je používat naplno, vidět jejich krásu nebo vdechovat svěží vzduch. Korzet jim brání nadechnout se a proto se musí neustále soustředit na svoje tělo, ze strachu aby se neudusily nebo neomdleli. Nemůžou používat předměty, nemohou tančit, nemohou ani chodit rychleji než skládáním jedné šlapky těsně před druhou, protože korzet je velmi těsný a navíc každého kdo jej nese obepne i starost aby se brýle neroztříštily kdyby se snad něčeho dotknuly.
Zažívají velké bolesti protože řetěz je řeže do kůže a váží tolik kolik schází nositeli v srdci.

Mnoho lidí žije po dlouhá léta ve Slepotě Světa. Někteří však hledají víc. Snad když neodolají pokušení si jednou korzet nedopnout, nebo jej dokonce sundat, jindy než-li ve spánku kdy všichni lidé spí stejně, nazí, prostí těla.
Ale přesto nedokážou jít bez otěže, potřebují berlu, potřebují oděv který by mohli nosit. A tak, přestože uvolní hruď a mohou se lépe pohybovat a cítit a prožívat, nasadí si brýle NEBEského osvícení. Tak odejdou do světa NEBE. V NEBI má brýle každý. Mají tvar pytle, pytle bílého světla. Každý kdo si je nasadí přijde o zrak, sluch, hmat a přestane mluvit. Pytel je spletený z pevných argumentů a hrany má svařeny zvykem. Cokoli se tedy oběví před člověkem, změní se mezi vlákny na břidkou kaši a každý zvuk se jimi změní na Fráze NEBE. Nebesům vládne Bůh který napájí brýle aby svítili ostrým světlem. Světlo láká lidi jako rybky, v 500 metrů hluboké tmě; také ovlivňuje nositele brýlí. Světlo totiž svítí neustále. Nikdy nepřestane. Nemůže. A tak přináší bolest, bolest která nutí nositele drhnout si kůži štěrkem, švihat se biči a plakat krev. Jen aby světlo zářilo méně. Nikdo nemůže druhému helmu sundat, protože skrze jejich vlákna se svět mění a tak nikdy nemohou rozumět.

Někteří lidé ale prokouknou i nesvobodu NEBE. A tak se rozhodnou sundat i brýle NEBE. Co jim zbývá? Lidé jsou dětští a rozmazlení. Jakmile odmítnou světlo, zvolí tmu.
Brýle PEKLA, nejlevnější z brýlí, seženeme lacině. Stačí zachytit nitku vlající vzduchem, nitku která pak vede od vašich prstů které ji svírají k démonovi. Démoni jsou tvorové podobní lidem. Mění své podoby podle povahy. Nemají správný vzhled, tvar nebo druh. Mohou být pojmem i osobami. Jediné co dělají je šeptání, tiché šeptání které sedí na barvách a na světle a tak zbyde jen černá. A černá dělá divy. Člověk který vnímá jen černou černá sám, mění se na popel, tvrdne a drolí se, těžce dýchá a i ve zraku má štiplavou bolest sazí.

Každý může svého démona libovolně pustit, démoni nikoho nedrží. Ale aby to dokázal, musí, protože lidé jsou už takoví, najít něco jiného, čeho by se chytil.
Ale může ho kdykoli pustit. Může skončit úzkost a trápení, může usušit proudy slz, může zahojit otevřené rány.

Dokud máme potřebu se držet, budeme se držet světů které nám brání v žití v jeho plném rozměru.
Až zemřeme, budeme mít dost času zabývat se tím co je po smrti.
Smysl života je jiný než v NEBI a není jen o BOLESTI kterou přináší roztodivní démoni. A má smysl, má, nemusíme slepě hlídat nádech a výdech dokud žijeme a nic víc nemít.

Ještě existuje RÁJ.

RÁJ je místo bez hranic. Záleží jen na nás jak plně ho budeme využívat.
RÁJ má miliardy barev a vůní a chutí a zvuků a slov.
RÁJ není omezen na možnosti našeho těla, můžeme se odvážit z těla odejít a dostat se do krajin RÁJe kam se dostáváme v některých našich snech.
RÁJ je tady na zemi a cesta k němu je krátká a přece ji prolužujeme každou myšlenkou, můžeme se dostávat stále dál.

V RÁJi nejsou jen lidé. I zde přebývají stvoření, můžeme je vnímat jako zvířata, jako přátele bez těla, jako múzu. V RÁJi není smutek, únava a bolest.
Jen málokdo se do RÁJe se plně (tak aby necítil smutek, únavu ani bolest) dostane jen málo lidí a ti kteří to dokážou jsou označeni za blázny. Protože blázen je ten kdo nenásleduje dav, kdo žije v jiném světě než většina.
Každý ale může na pár okamžiků v ráji být každý den, každou hodinou.
RÁJ můžeme mít stále připojený k srdci, i ve chvílích kdy je nám špatně. I v momentě kdy jsme nuceni být ve Slepotě Světa.

Jen si nesmíme nasazovat žádné brýle.
Svět není skutečný.
Ráj se nachází v našem srdci.
Jen naše srdce je realitou a ostatní je klam který pomine naší smrtí. I brýle se rozpadnou a zmizí. Ale RÁJ je věčný.
Y jsme RÁJ

---------------------------------------------
---------------------------------------------
---------------------------------------------