kroupy - kroupy - kroupy
letní ledové perličky, co
padají a zpívají vysokými tóny
o Slepotě světla a umírání
kapky - vítr - kroupy
nikdo mi neprozradil, kdo
otevřel mi křehké křišťálové brány,
zahubil slavíky i vrány.
Prošla jsem bránou nejen svojí touhou
však nezapomínám na reálný svět
možná, jednou, zapomenu
a nebudu toho litovat
(až nebudu nikoho znát)
V mích očích už nejsou slzy
(vynechaje kouř ohně či hnusných cigaret)
kámen který tížil srdce, se
roztříštil
rozplynul
střepy mě zase tolik nezranily
V mích očích už není slepé nadšení
(mánie já-jsem-král, ničivý hurikán mozku)
konec extrémních výlevů,
křičící
ničící
vzbuzující rozporné plašení.
pustila jsem tak své démony,
pustila jsem výmluvnou debilitu.
nahradila hrůzu
i hloupost
RADOSTÍ
(řekla bych láskou ale jako slovo je láska již zpopelněna neúctou)
žiji ve svém RÁJi
kde záleží na přítomné sekundě
Chemické látky a hormony?
nemoc nezmění mou identitu
zas dám si barevnou blůzu
a zapomnění
starostí.
Problémy jsou a musíme je řešit
ale občas není od věci
Utéci
do krajin fantazie
která je /věřte mi/ skutečná
stačí ochutnat.
kroupy
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Ach můj Bože...
překrásné, koupu se v jedinečnosti a čistotě Tvých slov,
dojímají mě až pláču radostí a štěstím, které mi přinášejí,
něžně mě hladí, konejší ve svém objetí, jemně mi foukají do ouška,
zpívají a zní to jako ukolébavka;
před černou tmou mě chrání,
pod klenbou své lásky...
Ó můj Bože, jak hlubokou duši jsi to stvořil?!?
Zdeni,
Já nemám tolik hlubokou duši, ne víc než může mít kdokoli jiný. Stačí... však jsi četl povídku předešlou. Každý se může odpoutat od země a odletět.
Terezko,
já za to nemohu... nesmíš prostě psát tak pěkně... já Tě nechci stále chválit, ale já za to prostě nemohu... Když mi v srdci exploduje láska... slova tryskají proudem a já nemohu nic dělat... jsem proti tomu úplně bezbraný...
Každopádně se pokusím Tě už nechválit, ale nesmíš psát tak pěkně, protože, když se mi začne chvět duše, potom se ztrácím a hovořím ozvěnou tisíce hlasů...
PS: No vidíš....už zase nehovořím normálně, no mohu já za to?
Okomentovat