Sedím v kuřárně mé čajovny. Nepatří mě, ale je to kout kam se utíkám. Je to MÉ místo. Ráda zde sedávám nad knihami a sleduji tváře lidí co sem přišli rozjímat nad čajem, přemýšlím nad tím kdopak asi jsou. Jaký mají vztah? Jak dlouho se znají? Jaké mají trable a co milují? Milují?
Ale teď jsem sama v kuřárně. Keňa čaj a mátová dýmka. Iva Bittová zpívá čikory a já si představuji její tvář, její úsměv když zpívá, život který do té písně vložila, kousek sebe co utrhla abych dnes mohla uslyšet pár milých tónů a tahat jemný kouř, silného tabáku.
Jsem tu sama ale dlouho sama nebudu. Čekám společnici. Vidím jen otvor pro dveře bez dveří, jen dřevěné korálky se spouští k zemi jako řetízky slz lidí co přišli kouřit aby si ulehčili ztrápený život. Já ale přišla s radostí. Mezi korálky se po chvíli objeví Janča. Jako živel, jako velký mořský pták když usedne do hnízda, vyhřátého, plného jemných peříček provoněný touhou po dlouhém nesmyslném rozhovoru který by dodal krásu dnešnímu večeru. Jako slunce po dlouhém dešti. Brzy přilétá další konvička s čajem, pro Janču, sladký medový Roibos. Kouř vylétává s našich úst jako slova, jako věty, jako věty které nestačí k tomu abychom mohli vyjádřit co se nám hlavou roztančilo v opojení mátového tabáku. Obě jsme snílkoidní. Obě jsme jen mladé holky, tak trochu umělkyně, obě vidíme svět jinýma očima a obě potřebujeme milovat, obě potřebuje číst knihy a nacházet inspiraci, obě se snažíme vyjádřit co cítíme jen Janča se tomu ostýchá, ne přede mnou, ale před lidmi co zapomněli snít.
____smích
________rozumy
___________myšlenky
____tajemství
________________úvahy
______chutě
to všechno se točí kolem nás a vplouvá do vzduchu jako mátová vůně tabáku.
Druhá dýmka, štiplavou mátu střídá sladká přesladká růže. Chuť rozkoše a vášně, chuť snění, chuť milování, chuť skrývaného.
Pokoj mění svou podobu. Goldsworthy vsypal do dvou vodopádů vedle nás rudou hlínu, tak jako to rád dělává a vodopády se teď zbarvili do tajemně rudé barvy. Plátna na stěnách se chvějí jako voda našich vodopádů. Barevný strop se změnil v rudé nebe plné hvězd miliony let vysoko, se žhnoucím sluncem. Ležíme na rozpáleném kamení a kouříme dýmku. Kouř se mění na motýli.
Bělásci, trochu pomatení, trochu dětští, trochu rozverní a trochu kýčovití tancují nad mou hlavou a z pevného hejna se rozlétají ke hvězdám až se strácí mezi ptáky co krouží opatrně nad námi, tak opatrně, aby nesrazili jediné světélko hvězdy, jedinou kometu.
______SNĚNÍ
Korálky nad otvorem pro dveře bez dveří se změnili nad smuteční vrbu a její dlouhé vlasy obalené zelenkavým listím jako drahokamy, šepotá do rytmu bubínků. Pamatuje si každého kdo tu seděl a kouřil dýmku. Pamatuje si každé tajemství které zaslechla a občas se pousměje když si vzpomene na smích který tu kdy zazněl.
Povídáme si o našich snech. Povídáme si o světě jak je krásný a zapomínáme na to jak je hnusný. Prostě nemáme důvod na to právě TEĎ myslet.
Stříbrné kapičky vody z rudého vodopádu osvěžují moji horkou tvář, unavenou od slunce.
Motýli se vznáší vzhůru.
Křížali se kroutí v malé zdobené misce. Čtveratá konvička ve výloze na nás mává svým velkým chobotem div se nepřeklopí. Je nám tak dobře. Křížali jsme snědli. Růžový tabák mi sedá na patro a lepí se jako oplátek květu který zemřel aby byl spálen pro naše potěšení. Každá radost člověka přináší velké oběti přírody. Proč jsme takový.
___________příběhy
_____snění
__________inspirace
Stříbrná kolečka rozkutálené na skle pokladny. Pozdrav do zrcadla, vrzání dveří, chlad čerstvého vzduchu. Sbohem vodopády. Ahoj noci. Dlouho jsme se nesetkali! Jak bylo dnes v Austrálii? Neměli klokani špatné sny?
_
_
PS: Ministerstvo zdravotnictví varuje, kouření způsobuje rakovinu. Jsem nekuřák, dýmka je lék pro mou duši. Plíce mi to trpělivě odpouští, dýchá se jim lépe když moje srdce tančí.
